Hliníkové rozvody v bytových i rodinných domech se v České republice stále vyskytují. Je to však potenciální zdroj problémů, a ty mohou nastat kvůli těmto situacím:
Životnost je již obvykle za svým zenitem – většina těchto staveb pochází z padesátých a šedesátých let minulého století, tedy stáří rozvodů v hliníku se pohybuje v rozmezí přibližně mezi padesáti a sedmdesáti léty. Za tu dobu se mohou objevit v rozvodných prvcích i v kabeláži různé defekty – praskliny, únava materiálu atp. Nelze se proto divit, když tu a tam najednou přestane svítit světlo, vypoví službu zásuvka, anebo někde dojde dokonce k požáru.
Izolace je zpuchřelá – izolace hliníkových kabelů opět odpovídá té době, tedy technickým možnostem, které tehdy existovaly. Někde může být izolace ještě v dobrém stavu, jinde naopak může být zdrojem nebezpečí vzniku zkratu. Někde se izolace kabelů vyskytuje v plastu, jinde je ještě dokonce textilní. Jakmile revizní elektrikář revize elektro objeví rozpadající se izolaci kabelů, je to důvod k urychlenému sjednání nápravy.
Rozvody byly projektovány pro tehdejší spotřebiče – tehdejší spotřebiče měly slabší odběr a tomu také odpovídal průřez vodičů, pojistky a jističe. Tehdy prakticky neexistovaly varné konvice, indukční desky, myčky nádobí, kávovary, roboty a mixéry s takovými výkony, jaké jsou dnes. Přehřívání hliníkových vodičů může vést k jejich rychlé únavě, prasklinám a ke vznikům zkratů.
Povolené šrouby v kontaktech – tepelná roztažnost hliníku je větší, než u mědi, a u hliníkových vodičů dochází při silnějším odběru k neustálému smršťování a roztahování vodiče ve svorkách. Tento jev pak může vést k tomu, že se šroubový spoj uvolní a mezi vodičem a svorkou či šroubem vznikne elektrický oblouk. Pokud je oblouk dostatečně silný a je-li nablízku nějaký hořlavý materiál, např. papír nebo textil (záclony, závěs), jistě není třeba popisovat, co nastane.