Jsou věci, které my lidé dokážeme v životě lehce oželet. Je celá řada záležitostí, bez kterých se obejdeme, a to třeba i vysloveně rádi. Ale jestli něco mezi takové záležitosti určitě nepatří, je to dovolená. Tu si totiž nedokáže odepřít zřejmě nikdo z pracujících lidí. Snad jedině s výjimkou někoho, kdo se o dovolené nevyhnutelně nadře ještě víc než v práci nebo pro koho představuje doba dovolené v nějakém jiném ohledu ještě větší zátěž než všední život.
Už docela dlouho v předstihu sníme o tom, jak ji strávíme. Šetříme si a děláme si plány, co všechno podnikneme, kupujeme si třeba zájezdy nebo plánujeme nejrůznější akce. A zásadně nám jde nebo by aspoň mělo jít o to, abychom si na tuto dobu volna zajistili takové aktivity, které nám udělají dobře. Protože dovolenou nemáme nikdy tak dlouhou, aby se nám tato dokázala omrzet, a proto je třeba to, co je nám dopřáno, náležitě využít.
Někdo tráví dovolenou nejraději doma, někdo u vody, a to třeba i u hodně vzdáleného moře. Někdo na dovolenou jezdí a někdo dokonce létá, a zdá se, že nebýt koronavirové pandemie, bylo by mezi námi stále méně dovolenkových peciválů. Protože jenom v době pandemie jsme takřka nikam necestovali. A to ani ne tak proto, že bychom nechtěli, ale proto, že jsme buď vysloveně nemohli, nebo to bylo organizačně natolik složité, že nám to nestálo za to.
Zato před pandemií jsme cestovali na dovolené měrou vrchovatou, a po ní byla naše touha vypadnout z domova ještě větší, taková, že nám ani dostupné kapacity leteckých společností nestačily. A není vůbec divu. Protože když už má člověk volno, má si ho užít. Dovolená není od toho, aby se jenom tak někde promrhala. Aspoň tedy podle mého názoru.
A tak se osobně na dovolenou nevýslovně těším. A byť mi do ní ještě zbývá několik měsíců, jsem už prakticky připraven. A jen co ono volno nastane, rychle pryč. Tak daleko, jak to v mém případě jenom jde. A do míst, kde zřejmě nepotkám nikoho z našinců. Od kterých si je třeba odpočinout především.